«Zmijí mléko»

- 51 -

„Co je mu?“ zeptal se Kammerer, schovávající pistoli.

„Spí,“ řekl vévoda a zdvihl kroužek. „Umění nasypat něco protivníkovi do vína jsem se učil už v prvním ročníku. Vezměte si to a schovejte to někde hodně daleko. I když by možná bylo lepší detonátory ukrýt tady na Gigandě, v sejfu nějaké malé banky. Lidé jsou příliš všeteční.“

„Budeme o tom uvažovat,“ slíbil Maxim. „Ale teď mi laskavě, Vaše Výsosti, pomozte uložit Korněje na pohovku.“

„Co je s mým Dangem?“ zeptal se vévoda, když se postarali o nehybné tělo.

„Smlouvá s Radou,“ pokrčil rameny Kammerer.

Vévoda s ulehčením pokýval hlavou.

„Skvělé. Doufám, že v té vaší Radě zasedají rozumní lidé.“

„Ti nejrozumnější,“ ujistil ho Maxim. „Opravdu jste propustil rukojmí?“

„Nejpozději za dvě hodiny je přivezou,“ unaveně řekl vévoda. „Blafoval jsem. Je to těžké, když má smrtelník vztáhnout ruku na poloboha. A co vy, vystřelil byste?“

„Nevím,“ přiznal se Maxim. „Asi ano.“

„Takže teď budu vyjednávat s vámi?“

„Slyšel jsem celý váš rozhovor,“ mávl rukou Maxim. „Myslím, že Rada už rozumné východisko najde. Jednou už se to stalo.“

Do pracovny vstoupil Bojový Kocour. Vypadal nešťastně.

„Vaše Alajská Výsosti, chtěl jsem jim utáhnout dvojitou smyčku, ale oni se mi vykroutili a povalili mě na podlahu…“

„Někdo ti dovolil vstoupit?“ zeptal se jedovatě vévoda.

„Nedovolil, ale já…“

„Tak se vrať do kasáren. Nebo ne, nejdřív nám ještě přines víno.“

„S uspávadlem?“

„Ne, teď už žádné uspávání,“ řekl vévoda. „Takže co se stalo? My jsme vám srazili hřebínek, vy jste nám… Kčertu, když vytahoval ten prokletý detonátor, div jsem si nepustil do kalhot.“

„Nápodobně,“ vzdychl Maxim.

„Víte co, příteli Kammerere,“ řekl vévoda a současně gestem propustil vojáka, který přinesl novou láhev, „neměli bychom s vaším Komkonem 2 provést preventivní operaci? Samozřejmě až dokončíme tohle všechno. Přece jen, alajská rozvědka za něco stojí, co říkáte?“

„Souhlasím,“ řekl Maxim. „I když nechápu, jakou operaci bychom mohli provádět společně a hlavně proti komu.“

- 51 -