«Zmijí mléko»

- 50 -

„Víme, že to nikdy neuděláte. Jinak bychom tohle nepodnikli.“

„Máte pravdu. Ale já osobně vám mohu připravit mnohem horší osud. O to horší, protože zcela nečekaný. Sám se bojím toho, co chci udělat, ale udělám to. Jestliže víte o zárodcích, musíte znát i jména… Myslím, že zesnulý Sikorski by mi dobře rozuměl.“

„Tak se mi líbíte,“ řekl vévoda. „Die Erde ьber alles, příteli Korněji?“

„Ano,“ souhlasil Korněj. „Die Erde ьber alles. Byl jste důstojným protivníkem, ale Země nesmí prohrát. Jinak by mohla celá galaxie táhnout k čertu.“

„Vy jste zešílel,“ zbledl vévoda. „To už nás raději rozbijte na atomy. Ne, na to nemáte právo, je to nelidské.“

„Samozřejmě,“ řekl Korněj Jašmaa. Vstal z křesla, shodil plášť z ramen a prudkým pohybem levé ruky roztrhl pravý rukáv uniformy i s košilí. Na zarudlé kůži u lokte měl nevelkou skvrnu. Levá Kornějova ruka vytáhla z kapsy podlouhlé pouzdro.

„Korněji Janoviči,“ řekl vévoda. „Přestańte. Rukojmí byli propuštěni v okamžiku, kdy jste vstoupil do tohoto pokoje. Víno z Arichady, to bylo heslo.“

Ale Korněj ho nevnímal, stejně jako před několika lety nikoho nevnímal progresor Lev Abalkin, když vtrhl do sklepa Muzea mimozemských kultur. Jenže vévoda tentokrát neměl v ruce pistoli.

Z předpokoje bylo slyšet nějaký pohyb.

„Kocourku, vpusť ho,“ křikl vévoda, aniž se otočil. Díval se, jak hubené Kornějovy prsty vytahují z pouzdra světlý kroužek a jak se pomalu — pomalu blíží k lokti pravé ruky…

„Korněji!“ V hlase příchozího bylo málo lidského. „Žádnou smrt! Zahoď to! Okamžitě!“

Korněj se otočil ke dveřím.

„Dlouho jsem čekal, Maxi,“ řekl. „Rudolf a Lev přece nezemřeli zbytečně.“

Vévoda využil pauzy a postavil se mezi ně. Dokonce uchopil Korněje za pravou ruku, i když věděl, že tomu nedá žádnou práci se osvobodit.

„Pánové, pánové,“ řekl chlácholí ve. „To nejde. Kammerere, schovejte zbrań. Korněji Janoviči, zahoďte to. Všichni jsme přece lidé, ani vy nejste lepší než my. Jsme slabí, podlí, divocí, ale přece jen jsme lidé…“

Levá Kornějova ruka klesla, kroužek z ní vypadl na koberec. A Koměj se také zhroutil, opatrně podepírán Jeho Alajskou Výsostí.

- 50 -