«Zmijí mléko»

- 47 -

„Dobrá,“ přikývl Korněj. „Dál.“

„Dál — to je ještě zajímavější. Kocourku!“ křikl vévoda.

Ve dveřích se objevil nadšený voják.

„Zde, Vaše Alajská Výsosti.“

„Přines pánům diplomatům víno, nejlepší víno z Arichady. A něco k zakousnutí. Jen ne konzervy. Konzerv už mám dost. Vrchnímu číšníkovi to řekni přesně takhle — nejlepší víno z Arichady. Jinak nám pošle nějakou kyselinu, krysa jedna týlová.“

„Provedu, Vaše Alajská Výsosti! Včera jsem dostal čerstvou zásilku z naší vesnice… Jestli se neurazíte…“

„Dobrá, ale později.“

„Šikovně s nimi vycházíte,“ řekl Korněj.

„A co mám dělat? Každý člověk má jednu základní potřebu — klanět se určité modle. Ať už je to osoba nebo myšlenka. Ten voják se sklání přede mnou, vy se skláníte před humanismem…“

„A vy?“ zeptal se Korněj. „Před čím se skláníte vy?“

„Já,“ řekl vévoda Alajský, „jsem od této nutnosti osvobozen. I když za týden nebo za dva se začnu sklánět před budoucí vévodkyní, vlastně imperátorkou. Ano, mířím do impéria.“

„Žertujete.“

„Truchlení pro mě není,“ odpověděl zádumčivě vévoda.

Nečekaně rychle se vrátil voják s podnosem. Nejen že stihl přinést ze sklepa víno, ale také nakrájel na tenké plátky uzené maso. Vše upravil šikovně jako v restauraci.

Vévoda nalil zelenavé víno do vysokých pohárů a jeden podal Kornějovi.

„Ať se nám naše práce podaří.“

„To není špatné víno,“ řekl Korněj. „Dokonce je výborné. Budeme si muset sehnat recept.“

„Všechno má svůj čas,“ vévoda postavil svůj pohár na stůl. „Takže rukojmí, to je jen část naší operace. Gigandská, tak řečeno, větev. Přejdeme ke druhé části. Právě teď na zemi major Dang, ten neduživý chudáček, kterého jste tak velkodušně zachránil z trosek, hospodaří v celém systému VCI. Zatím vaši vládu jenom lehce upozornil na svoje možnosti. Ale jestli mi v předem stanovenou dobu neumožníte s ním spojení, nastanou vám těžkosti. Sabotáže technologických procesů, požáry, výbuchy… Vaše struktury jsou příliš křehké, příteli Korněji, zvláště když se do nich člověk oboří pořádným kladivem.“

- 47 -